Když se tráva v jarním slunku zelená

                                        a kopytům je do skoku,

                                         proč mi,Bože,musí strach

                                               srdce ochromit?

                                                    Uháním

                                               a vítr mi hřívu splétá.

                                                    Uháním

                                             a štěstí běží o závod.

                                                    Uhaním

                                             a klopýtám o svou radost.

                           A přece neuniknu z vězení ze svých vyplašených očí,

                                           které stejně nezachytí

                                      neklid rozptýlený po světě

                                                    Bože,

                                   když se mezi stébly začne blížit noc

                                       vyslyš moje naříkavé ržání

                                                    a dej,

                                  at´  zaplane ve tmě jasná hvězda

                                         která můj strach zaplaší

                                                 Ámen